únor 2008 1. února - na poště jsem potkal dva policisty, ptal jsem copak že se děje. Zatím prý nic, jen pošťačky nahlásily rozbité okno a uříznutou jednu mříž... Že by příprava na víkend? Snad ne, ale drzost zlodějů mne nebetyčně štve. Kéž by obce měly v pravomoci tělesné tresty a zřízení obecního kata.

8. února - dnešní zápisek se netýká přímo mé osoby, ale co vše taky řeší naše úřednice. Jsou totiž úkony, které děláte neradi, protože například papírování nesnášíte. Ale jsou také věci, které jsou nepříjemné na duši, i když je děláte třeba jen jedinkrát v životě. V minulých dnech záchranná služba odvezla do nemocnice staršího spoluobčana a ten, bohužel, nestihl zdravotníkům poskytnout údaje o příbuzných. Zemřel. Cesta jak informovat příbuzné vede - ano, přes obecní úřad. Telefon z nemocnice s kostatováním faktu a žádost směrem k nám, abychom informovali pozůstalé a požádali je o kontakt s nemocnicí. Telefonát příbuzným byl nepříjemný, navíc když oni ani nevěděli, že jejich předek byl hospitalizován...

13. února - hráze rybníků jsou ve špatném stavu, proto jsme požádali o konzultaci odbornou firmu. Při procházce kolem rybníků a prohlídce hrází jsem se styděl za nepořádek, který na návsi je. Papírky, plastové lahve, silonové sáčky.... Chvílemi mne hanba fackovala - opět mne napadá stejná otázka jako kdekoliv na horách nebo posledně v lese u lavičky: proč si lidi nejsou schopni odnést prázdné obaly od toho, co si přinesli plné - jídlo, nápoje. Je to o osobní zodpovědnosti a uvědomění. A jak vidno, mnozí zodpovění a uvědomělí nejsou.

22.- 23. února - přicházející víkend mi zkazil večerní telefonát. Někdo počmáral skluzavku na dětském hřišti vulgárními obrázky. A protože padla i možná jména nedělám hodinu a půl nic jiného, než že přes rodiče zjišťuji, co se stalo a kdo ze jemnovaných kluků to mohl udělat. Nakonec se mi z několika stran složila zajímavá a do sebe zapadajcí mozaika. Sobotní ráno pak trávím na hřišti s ředidlem v ruce a myju prolízačky - nechci, aby do tohoto prostředí přišly maminky s dětmi. Bohužel není pravda, že vulgarity jsou jen na skluzavce, pomalovaný je i hrad a houpačky. A nejen vulgárními piktogramy, ale také zkratkou STB - kromě principu poškození cizího majetku mne ještě velmi dráždí fakt, že tihle puberťáci používají zkratku, o které s největší pravděpodobností vůbec nic neví.
Nakonec ne vše je očištěné, protože fixy se vpily do nátěru na dřevěných částech, já se po ránu nadýchal ředidla, den je krásnější...))) Ne, nechci nic zlehčovat, naopak se všemi jmenovanými teenagery se po domluvě s rodiči chci sejít a vše důsledně vyšetřit a uzavřít. A všechny bych tímto chtěl požádat, pokud na dětském hřišti uvidíte zvláštní mladíky, vykažte je ven, hřiště je určeno jen pro děti, které si na něm chtějí hrát.

24. února - už dlouho mi náš velitel dobrovolných hasičů říká ať se přijdu podívat na některý ze zásahů. Večer, asi půl jedenácté a na telefonu pípla sms. Protože jsem napojen na informační krizový systém chodí mi také oznámení o všech výjezdech našich hasičů. Žádné dlouhé uvažování, sedl jsem do auta a vyjel jsem k hasičárně. Zpráva musela přijít se zpožděním (nebo já pomalu k telefonu), protože u hřbitova už jsem viděl naše červená auta zatáčet na Okrouhlo. Následoval jsem je, a za pár minut jsme byli na místě. Hořela chata na kraji lesa, na místě se sešly tři SDH, napočítal jsem 5 vozů a práce šla hasičům pěkně rázně od ruky. Ke slovu přišly i hasičské sekery a rozbrus (při pozorování hasičského startování motorové rozbrusovačky jsem konečně získal pocit, že nejsem úplně neschopný, když mi na chalupě motorová pila nenaskočí napoprvé... ani napodruhé nebo napotřetí...) a po necelé hodině byly k vidění jen doutnající zbytky chaty. Ta lehla popelem (s přičiněním seker a rozbrusu zbyly opravdu jen hromádky na zemi), ale díky, že nechytil sousední les. Na místě zůstává jen nezbytně potřebný počet hasičů, ostatní můžou na kutě..-:))
Protože byla první fáze požáru vidět určitě zdaleka, bylo na místě samém několik pozorovatelů z blízkého okolí. Jeden se ke mně přitočil a povídá: "Úplně zírám, všechno dobrovolní hasiči, ale byli tady neskutečně rychle, makají strašně zkušeně, radost se dívat. Za to by si zasloužili daleko větší ocenění, ale na dobrovolné pracanty každý kašle.... Tohle by měli vidět politici.."
Pod tyto slova se můžu podepsat. Určitě mi tento hodinový noční výjezd stál za to.

29. února - potkávám velitele našich hasičů Luboše a ještě se několika slovy vracíme k nedělnímu zásahu. Chválím hasiče a Luboš mi naopak říká, že má po neděli problém, protože na stejném místě byli ještě ve tři v noci a brzy ráno. Hořící dřevěná chata sousedila na jedné straně s lesem a na druhé měla na stejném pozemku vedle sebe druhou chatu. A právě ta byla ještě dvakrát v noci cílem hasičů a jim byla vyčtena nedůslednost při prvním zásahu. Pravda je však asi taková, že obě chaty byly pravděpodobně odstraněny stejným způsobem úmyslně... Čí záměr to asi mohl být, na pěkném pozemku u lesa...