6. srpna - po dovolené, která byla nečekaně vzrušující až adrenalinová vidím ve Zvoli samé krásné věci. Náves je krásně uklizená (díky pánům Rožníčkovi a Prchalovi), konečně i příčný práh na vjezdu od Ohrobce ( a je super, že ho přes první noc nikdo neukradl, jako ten minulý), dopravní zrcadla ani koše na autobusových zastávkách zatím nenavštívila partička malého tlustého muže...
Taky nám dorazila odpověď na žádost o prominutí penále za pozdní odeslání vyúčtování dotace na školu (stačilo jen komunikovat ze strany bývalého zastupitelstva). prominuto nám bylo 270 tisíc korun, pořád však zbývá zaplatit 67.500 Kč. nacházíme však ve zdůvodnění chybu a dále bojujeme o úplné prominutí.

7. srpna - poněkud zvláštním způsobem proběhla kontrola hospodaření obce ze strany finančního výboru. V předvečer nám byla suše oznámena dvěma členkami a půl dne hledaly nějakou chybu vy výdajích.... V účetnictví i hospodaření máme ale vše naprosto tranparentní a čisté.

10. srpna - zvoní u nás soused s podivnou historkou. před několika týdny mu byly na autě ukradena koncová světla. A dnes je viděl namontované na autě stejné značky ale starší řady v Ohrobci (lehce si je poznal, syn nacouval do značky a šikovný soused je podomácku opravil). Smutným faktem je, že auto není nikoho přespolního, ale je často k vidění u stájí vzadu u druhého ohrobeckého rybníka. Paní starostka vedlejší obce z této zprávy neměla vůbec žádnou radost.

11. srpna - navštívil jsem oslavu 600 let malé jihočeské vesničky Poněšice, která má pouhých 38 trvale bydlících. Celodenní slavnost byla velmi příjemná a já začínám myslet na 100 let hasičů, které nás čekají za dva roky.

26. srpna - večer jsem ve zprávách viděl záznamy z Barum rallye, auta vysokou rychlostí projíždí vesnicemi, po hlavních i vedlejších silnicích v absolutní blízkosti domů. Na mnoho věcí koukám jinak a uvažuji, jak by to asi vypadalo ve Zvoli, kdyby se kolem rybníků řítily vysokou rychlostí závodní auta. Možná bychom za "tolerantní poplatek" měli všude chodníky, ale za jakou cenu. Navíc zastupitelstvo by asi muselo schválit vyhlášku o evakuaci občanů o dotčeném víkendu....

27. srpna - začaly výkopové práce pro dětské hřiště. Brigádně si vše vzali na starost zvolští teenageři a když jsem ráno pozoroval musel jsem konstatovat, že to nebudou úplně lehce vydělané peníze. Vysušená zemina v kombinaci s kameny se netváří přívětivě. Zpočátku elánem překypovali, uvidíme jak dlouho jim vydrží. Navíc se nebudou poslední týden před školou válet u televize či počítače, večer budou krásně usínat a za sebou uvidí kus krásné práce.

27.- 31. srpna - probíhá stavba dětského hřiště, střídavě jsem i při montáži a velmi těší, že po zahájení prací a první zmínce na internetu a v mailech proudí kolem staveniště spousty zvědavých rodičů a prarodičů s dětmi. Projíždějící auta zpomalují... Až čekám, kdo jako první zastaví nebo přijede a zeptá se, jestli nechceme pomoct. Jsem naivka...
Práce jsou rychle, kluci sice samostatně moc nepracují, ale co jim člověk řekne skoro přesně udělají... Někdy se jen zdá, že když se zadá jeden úkol, pět jich je na něj moc... Ale shodujeme se, že v jejich věku jsme asi nebyli jiní a štvaly nás řeči tatíků, které máme my teď. Jako např.: "Kdybys hledal ruce máš je v kapse..", nebo "ta lopata se dá požít i jinak než k opírání.." a spousty dalších rádobyhomorných větiček. Nicméně ve čtvrtek večer je vše postaveno a v pátek čeká kluky poslední práce, rozhrnutí kačírku. Ráno přijely poslední dva ze tří náklaďáků a bylo potřeba upravit dopadové plochy. To znamená rozvézt a uhrabat zhruba 60 tun kačírku, jemného štěrku na zemi. Naštěstí s pomocí "bobíka", malého bagru, ale i tak klukům prošlo přes hrábě šílené množství. Celkem je na zemi asi 80 tun navezeného podkladu. V cukrárně pak sundávám nástěnku s obrázky budoucího hřiště a Martin pyšně říká: "Originál vypadá lépe než plány". I mě to těší.