Současná myslivost v okolí Zvole

Myslivost v českých zemích je tradičním způsobem využívání a zároveň ochrany přírody a krajiny a je nedílnou součástí venkovského života. Myslivecké tradice jsou pevně zakotveny i v kulturním dědictví našeho národa. Od historických dob až do současnosti myslivci vykonávají tzv.: „ Právo myslivosti.“ To je právo zvěř chovat, chránit, zušlechťovat, lovit a ulovenou zvěř si přivlastňovat. Abychom mohli zvěř chovat a zušlechťovat, musíme jí přede vším chránit. Lov pak je nedílnou součástí chovu- odstraňují se churaví a slabí jedinci do dalšího chovu nevhodní.

Ve Zvolském katastru a na katastrech dalších obcí působí dvě myslivecké společnosti. Je to honební společenstvo Dolní Břežany a honební společenstvo Okrouhlo pole. Jejich honitby nebo chcete- li, revíry dělí silnice Vrané- Zvole a Zvole- Okrouhlo. Honební společenstva myslivecky hospodaří na polních i lesních pozemcích svých členů a pozemcích přičleněných.

V honitbách ve Zvolském katastru se vyskytuje hlavně zvěř srnčí, mufloní, černá čili divoká prasata a v menší míře dříve velmi hojná zvěř drobná- zajíci, bažanti a koroptve. Výskyt koroptví je vázán na zdravé životní prostředí a ekologicky vyváženou krajinu. Proto se zde vyskytuje už je několik desítek posledních koroptví, které se pochopitelně neloví . K drobné zvěři patří též kachny březňačky a lysky, které se snaží hnízdit i na Zvolských rybnících,pokud jim to nepřekazí necitlivé vysekávání rákosových břehových porostů, jako se stalo na jaře loňského roku.

Myslivost je hlavně práce. Pro zlepšení životního prostředí zvěře odpracují myslivci ročně stovky hodin. Zakládají se tzv. myslivecká políčka a biopásy. To jsou zemědělské pozemky oseté plodinami vhodnými pro zvěř, které se nesklízejí a slouží zvěři za potravu i jako úkryt v době nouze. Značné finanční náklady vyžaduje zajištění krmiv pro zimní měsíce. Zvěř každoročně spotřebuje velké množství sena, obilí, žaludů, kaštanů a řepy. Zvěři se dostává i veterinární péče. Myslivci každoročně předkládají v krmných zařízeních léčivé krmné směsi, které zbavují zvěř parazitů a provádí se také orální  vakcinace lišek proti vzteklině.

Velké množství práce i finančních nákladů obětují myslivci při budování a opravách mysliveckých zařízení v honitbách, jako jsou krmelce pro srnčí a muflony a zásypy pro bažanty. Pro účely pozorování a lovu zvěře jsou v honitbách posedy a kryté pozorovatelny tzv. kazatelny. Všechna tato zařízení trpí pravidelnými nájezdy vandalů z řad neukázněných návštěvníků přírody, kteří je z neznámých důvodů ničí.

Nepostradatelnými pomocníky při výkonu práva myslivosti jsou lovečtí psi s předepsanými loveckými zkouškami. Jejich používání ukládá uživatelům honiteb zákon o myslivosti.

Jedna z hlavních povinností myslivců je ochrana zvěře. Ochrana před dravci je problematická protože jsou ve značné míře chráněni zákonem. Sovy, jestřábi, káňata, krahujci a v poslední době i krkavci se zde běžně vyskytují ale nesmí se lovit. Aby se drobná zvěř měla před nimi kde ukrýt, vysazují se na vhodných místech dřeviny a keře, které slouží zvěři za úkryt.Ze zvěře škodící myslivosti se smí lovit liška, jezevec a kuny za podmínek daných zákonem.

Největší škody na přírodě ovšem páchá člověk. Zvěři škodí zemědělská chemizace – ta má za následek otravy a úhyny zvěře na polích, a mechanizace- např. sklizeň pícnin moderními sekačkami znamená smrt pro všechny živé tvory, kteří se na poli nacházejí. Hlavně to bývají srnčata, zajíci a bažantí slepice, které v době sklizně v pícninách hnízdí.

Na silnicích v katastru Zvole ročně zahyne několik desítek kusů zvěře. Většinou končí pod koly aut zvěř srnčí, také zajíci a bažanti. V okolí Zvole příroda zatěžována velkou návštěvností. Zvěř, která zde žila od nepaměti, musí v současnosti odolávat mnoha nebezpečím, která dříve neznala. Z nich největší je její neustálé vyrušování. Stateční majitelé terénních motocyklů a čtyřkolek jezdí bezohledně téměř všude. Po zasetých polích i lesními porosty. Že vnikají do míst kde mají domov divocí tvorové, které svým řáděním přímo ohrožují na životě je naprosto nezajímá.

Stejně bezohledně si počínají i někteří majitelé psů, kteří nechávají své čtyřnohé miláčky pobíhat kde se jim zlíbí. Musí se přece někde proběhnout a když při tom občas proženou nějakého zajíce, nebo srnu, jejich majitelům to vůbec nevadí. Někteří dokonce záměrně vodí své psy do míst, kde má zvěř své úkryty a mají radost z toho, když jejich pejsek něco prožene a tak ukojí své lovecké pudy. Pejsek se proběhne, za několik minut, někdy i hodin se vrátí, majitel si ho odvede domů a jsou oba spokojeni. A co zvěř? Tu mezitím už většinou žene jiný pes, který se svým páníčkem vyrazil na procházku o něco později .Možná se vám to zdá trochu přehnané, ale tato situace je v okolí Nové Zvole i na Homoli úplně běžná, hlavně o víkendech. Ani po setmění není v honitbě klid. Někteří pejskaři se totiž právě vrátili ze zaměstnání a vyrážejí s pejskem na svůj pravidelný okruh. Tento neustálý pohyb lidí a psů v přírodě má možná blahodárný vliv na psy i jejich pány. Ale pro zvěř zejména srnčí, to má zhoubné následky. Zvěř na každé vyrušení reaguje úprkem. Při tom vždy prožívá opravdový strach o svůj život a s tím související stres. Jak působí stres na člověka, to všichni dobře známe. U zvěře je k tomu nutno přičíst ještě velký výdej energie potřebné k útěku, kterou nemůže doplnit příjmem potravy, protože nemá klid na to aby se napásla a pak v klidu potravu strávila. Z toho plynou zažívací obtíže, průjmy a celkové oslabení organismu zvěře. Končí to v mnohých případech úhynem. Nápadné množství uhynulé zvěře bývá nalezeno právě v místech s největším pohybem lidí a psů.

U březích samic spárkaté zvěře dochází vlivem nadměrného vyrušování k potratům. K tomu je nutno přičíst ročně kolem 10 kusů srnčí zvěře zadávených toulavými psy.

V době hnízdění bažantů, dochází rušením k opuštění nebo zničení všech vajec v hnízdě.
Zde je na místě citovat platný zákon o myslivosti : § 10 odstavec 1- Je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele, nebo vedoucího.

V poslední době se množí případy, kdy volně pobíhající pes zaútočí na jiného psa, kterého jeho pán spořádaně vede na vodítku. A není to dlouho, kdy volně pobíhající pes zaútočil i na dítě. Proto upozorňuji na vyhlášku obce Zvole č. 10/ 2000 o regulaci pohybu psů a jiného zvířectva na veřejných prostranstvích. Z ní vyjímám :

Čl. 2 Předmět vyhlášky

1) Předmětem vyhlášky je zákaz volného pobíhání psů, jakož i jiného domácího a hospodářského zvířectva na veřejných prostranstvích. 2) Na veřejných prostranstvích musí být pes veden na vodítku a opatřen náhubkem

Čl. 3 Určení míst, která jsou v obci Zvole veřejným prostranstvím
Za veřejné prostranství se podle této vyhlášky považují zejména silnice, místní komunikace, veřejná zeleň, jakož i další prostory přístupné každému bez omezení, resp. určené k veřejnému užívání.

V případě že pes štve zvěř ve vzdálenosti větší než 200m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení je myslivecká stráž oprávněna ho usmrtit. Zákon o myslivosti § 14 písm. e)

Je to krajní řešení, při kterém pes vždy platí za chyby svého pána.

Závěrem vyzývám nejenom majitele psů, ale všechny návštěvníky naší těžce zkoušené přírody, aby dodržovali zákony a chovali se k přírodě slušně. Pomozte nám svým ukázněným přístupem chránit přírodu a zvěř. Nebo chcete, aby vaše děti chodily za několik let obdivovat zajíce, srny a bažanty do zoologické zahrady?

Jindřich Bešta člen HS Okrouhlo Pole